Vodní dýmky

Žijeme v době, kdy ekonomika hýbe celým světem. Nové objevy vyžadují časem jisté obměny a vylepšení pro lepší prodejnost. Podobná věc nastala i u vodních dýmek, kde nestačila k vodní dýmce pouze jedna hadice, ale výrobci některé vodní dýmky obdařili i druhou (i více) hadicí. Pojďme se podívat na rozdíl mezi jednohadicovou vodní dýmkou a dvouhadicovou. V článku se nebudu zabývat 3 a více hadicovými dýmkami.

Jednohadicová vodní dýmka má dvě vývody. Jeden vývod slouží přímo na hadici, druhý vývod obsahuje kuličku a ventilek. Dvouhadicová dýmka nemá pojistný ventil, ale má místo toho vývod na další hadici. Jinými slovy je dýmka uzpůsobená pro dva kuřáky, kteří mohou kouřit najednou. Během kouření se avšak musíte řídit jistými fyzikálními pravidly.

Aby bylo možné natáhnout do plic nějaký dým, tak je potřeba, aby ve váze vodní dýmky vznikal podtlak. Tento podtlak ve váze nasává vzduch přes korunku (přes tabák) a dovolí Vám vdechnout dým. Pokud vlastníte dvouhadicovou vodní dýmku, tak je potřeba, aby i Váš kolega tahal do plic s Vámi, nebo aby prstem ucpal koncovku na hadici. Tím Vám bude dovoleno potahat z vodní dýmky, protože zde již je prostor pro vznik podtlaku. Jinými slovy pokud tahá pouze jeden, tak druhý musí mít otvor na konci hadice ucpaný. Pokud tahají oba najednou, tak je potřeba dbát zvýšené opatrnosti a netahat moc zprudka, aby se tabák v korunce nepřipálil silnými nádechy.

K dvouhadicové vodní dýmce je dobré mít i gumový špunt, který slouží jako zástrčka při kouření jednoho uživatele. Pokud z dvouhadicové vodní dýmky kouříte sám a používáte gumový špunt, tak při vyfouknutí přebytečného dýmu z vázy je potřeba tento špunt uvolnit a následně zase zasunout do vývodu na hadici. U jednohadicových vodních dýmek je tento problém vyřešen právě přetlakovým ventilkem.

Nějaké dvouhadicové modely mají již speciální nástavce, které obsahují kuličky v nástavcích pro vznik předtlaku, pokud jeden z uživatelů právě nekouří. Při kouření se kulička zvedne silou tahu a dovolí vnikání kouře do plic. Jakmile uživatel přestane kouřit, kulička zapadne a ucpe ventil. Jedná se o pohodlné kouření, které nijak neomezuje ostatní přísedící u vodní dýmky. Bohužel zkušenosti ukazují, že i tento geniální nápad má své mouchy. Občas se totiž může stát, že kulička se zasekne v nástavci a je potřeba následně ventilek odšroubovat a kuličku povolit.

Záverem bych chtěl říci, že správní uživatelé vodních dýmek by neměli kouřit v obou hadic najednou kvůli vysokému přepalování tabáku. Dvouhadicové vodní dýmky umožňují snadnou manipulaci, protože se nemusí předávat hadice nadále…

Jedním z nejčastějších problémů kuřáků vodních dýmek je typ používaného uhlí. Začátkem by bylo dobré popsat základní rozdělení společně s jejich klady a zápory. 

Klasické lisované brikety z dřevěného uhlí jsou volně k dostání téměř v každém větším obchodě nebo supermarketu a objevují se také v prodeji na benzínových stanicích. Je to především díky tomu, že tyto brikety jsou primárně požívány zejména při grilování. Na druhou stranu brikety, které vám bezvadně poslouží na vaší zahrádce při opékání masa, nemusí těchto kvalit dosahovat při pokuřování vodní dýmky. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se vám může stát i to, že po dokonalém rozžhavení brikety se dychtivě usadíte u dýmky a po několika krátkých chvílích marného bublání zjistíte, že briketa již vůbec nehřeje a je dokonce možno se jí dotýkat bez jakékoliv újmy na zdraví! V prodeji totiž existuje nepřeberné množství druhů briket, které nám výrobci nabízejí v různých velikostech, množstvích, tvarech, barvách pytlů a také za různé ceny. Je proto dobré zjistit si, který druh briket je vhodný do dýmky. Tuto informaci se dozvíte například v čajovnách, kde mají s dýmkami letité zkušenosti, a nebo v některých internetových obchodech jsou přímo k zakoupení. Způsobů rozehřívání briket je více, avšak záleží to hlavně na místě, kde se právě s dýmkou nacházíte. Pokud jste například na již zmíněném grilování, tak není žádný problém nechat si uhlík rozžhavit v grilu nebo v ohništi, což proběhne díky velkému žáru během několika málo vteřin. Ovšem když se nacházíte v uzavřeném bytě – nastane menší problém. Rozehřívání briket na plynovém sporáku je sice spolehlivý způsob, ale zápach z pálícího uhlí není většinou žádoucí i přesto, že postupně zmizí. Toto se dá řešit například rozpalováním briket na balkoně nebo na terase s použitím turistického vařiče. 

Dalším nezanedbatelným druhem uhlí je tzv. samozapalovací uhlí. Prodává se v menších ruličkách po několika kusech a má tvar jakési velké tablety. Jeho výhoda spočívá v tom, že nám k rozehřátí stačí třeba sirky a nebo zapalovač. Podržíme ho pod uhlíkem, který za chvíli začne jiskřit a prskat než úplně celý prohoří a je připraven k použití. I když je tento typ vyráběn pouze pro potřebu kuřáků vodních dýmek, tak ne vždy budeme spokojeni. Rychlost a snadnost zapálení je zde někdy vykoupena kvalitou chuti. Uhlíkové tablety obsahují chemické látky (zejména síru), které urychlují hoření. Bohužel některé tyto látky poté nehezkým způsobem „promlouvají“ do chuti použitého tabáku. Je zvykem po nějaké chvíli pokuřování korunku dýmky sundat a kvůli promísení tabáku proklepat. Při tomto úkonu se pochopitelně musí sundat uhlí na tácek dýmky - a zde právě dochází k částečnému, v horším případě i k úplnému, rozdrobení tablety. Tyto dvě výše popsané negativní vlastnosti se ale neprojevují u samozapalovacích uhlíků od všech výrobců. U některých typu se objevují obě nevýhody, u jiných zase ani jedna z nich. Naopak výhody jsou téměř každému jasné, a proto je zmíním pouze heslovitě: rychlé a snadné zapálení, menší zápach, možnost pokuřování dýmky téměř kdekoliv, vcelku dobrá cena a některé typy dosahují podobných kvalit jakými se pyšní lisované brikety. 

Alternativu představují na tuzemském trhu nové kokosové brikety, které mají tvar jakési kostky. Musím říct, že s tímto uhlím mám jen a jen dobré zkušenosti. Určitě vás na začátku překvapí, že toto uhlí se vůbec nedrobí a celkem dobře drží tvar. Při rozpalovaní v uzavřených prostorech nezanechává žádný nežádoucí zápach, má vynikající výhřevnost a shoří celé beze zbytků. Ještě bych rád závěrem podotkl, že byste se slovem „kokosové“ neměli dát odradit. Toto uhlí je možno používat k jakýmkoliv příchutím tabáků bez obav, že byste cítili něco, co by vám připomínalo kokos. 

Tarbuš je velice šikovná věcička, když se s ní umí dobře zacházet. Tarbuš je vyroben celý z plechu (někdy mají i plastové držáky), aby odolal vysokému žáru. Jeho praktické využití není moc dobře mezi lidmi známo. Asi hlavním aspektem, pro který byl tarbuš vynalezen, je uchovat vyšší teplo v okolí korunky během kouření. Velikým pomocníkem je také při kouření venku za větrného počasí. Při položení tarbuše na tácek chrání i uhlíky položené právě na tácku a tím uchovává jejich kvalitu při kouření venku. Vítr do nich nefouká a uhlíky tím pádem rychle nedohořívají.

Při kouření v místnosti a dostatečné zásobě nových zapálených uhlíků není potřeba tarbuš používat. Jeho nevýhoda spočívá v tom, že pokud používáte velkou korunku, která pojme cca 15 gramů tabáku a více, tak se korunka pod tarbušem během kouření extrémně zahřívá a vysušuje vlhký tabák, který se ještě nestačil spálit kouřením.

Spousty dotazů směřují také nato, jak velký tarbuš k dýmce zvolit. Popravdě řečeno je úplne jedno, jestli máte malou vodní dýmku a na ní tarbuš určený pro vodní dýmku velkou. Hlavní je, aby tarbuš dosedl na tácek a dělal závětří korunce.

Poslední důležitou vlastností je jistě i ta, že pokud dojde během kouření k převržení vodní dýmky, tak je tu jistá šance, že uhlík(y) v korunce zůstanou právě v tarbuši a nedojde k popálení, nebo ke zničení majetku.

V tomto článku bych zde rád uvedl na pravou míru rozdíl mezi vodní dýmkou malou a velkou a napravil zvěsti, které panují o malých vodních dýmkách. Lidé a kamarádi se mě pořád ptají, které dýmky jsou nejlepší a kterou bych jim mohl doporučit. Osobně si myslím, že odpovědět na tuto otázku není jednoduché.

Malé vodní dýmky mají oproti dýmkách velkých několik pozitivních vlastností. Vynikají velice nízkou pořizovací cenou a jsou velice skladné. Bohužel kouření z malé vodní dýmky nedosahuje takových kvalit jako kouření z vodní dýmky velké. Váza malé vodní dýmky pojme málo vody a nedokáže teplý dým tolik ochladit. Dýmka se během kouření rapidně zahřívá a neumožňuje takový prožitek z kouření. Naopak pokud potřebujete jet někam na cesty, tak právě malá vodní dýmka dovolí snadnou a pohodlnou přepravu nejen Vás.

Malé vodní dýmky jsou určeny také převážně pro začátečníky, kteří s vodní dýmkou začínají. Na této velikosti se alespoň naučí pořádně vodní dýmku obsluhovat a připravovat. Každý člověk sám pozná, kdy je potřeba rozšířit sortiment a zakoupit větší vodní dýmku pro lepší požitek z kouření.

Abych uklidnil čtenáře, kteří vlastní malou vodní dýmku, tak bych chtěl závěrem říci, že pokud se správně připraví korunka pro vodní dýmku a zvolí se vhodné uhlíky a tabák, tak pokouření z malé vodní dýmky může být stejně lahodné jako pokouření z dýmky velké.