Vodní dýmky

Na tuzemském trhu nejrozšířenější a nejoblíbenější značka tabáku je zcela určitě El Nakhla. Tento výrobce z Egypta nám nabízí široký sortiment příchutí, ze kterých  si  vybere téměř každý. Série těchto článků si klade za úkol postupně vás stručně seznámit právě se všemi druhy tabáku El Nakhla. Většinou se příchutě tabáku dělí na čisté, ovocné a ostatní. Tady bych si dovolil udělat změnu a popsat ještě speciální edici El Basha, ve které jsou obsaženy jak ovocné, tak i ostatní příchutě.V prvním díle seriálu článků se budeme zabývat klasickými ovocnými tabáky od výše zmiňovaného výrobce.

Modré jablko – Tento tabák získal přízvisko pravděpodobně podle barvy okrajů krabiček, ve kterých je k dostání. Jedná se o sladce vonící tabák vhodný i k míchání. Problémem u něj je, že zde je chuť jablka doplněna o chuť anýzu a někomu to chuťově  nemusí vyhovovat.

Jablko Askandary  - Chuť jablka tentokráte propojená s meruňkou. Plná a přitom jemná chuť neosloví málokoho - tudíž je velice oblíbený

Jablko Fakhfa – Další jablečný tabák, ale tentokráte se jedná trochu o specialitu. Je to návrat k původní receptuře. Pokud se vám dostane do ruky, tak vězte, že vlastníte tabák, který je vyroben tak, jako se vyráběl před desítkami let v Egyptě. Chuť je trochu drsnější, je však velice dýmovitý a stojí za to ho zkusit.

Meruňka – Chuťově velmi intenzivní druh tabáku, pomocí kterého se dají tvořit nesčetné kombinace. Samotný se v dýmce jeví spíše jemnější, což někoho mrzí, ale jinému to naopak vyhovuje.

Banán – Vyznačuje se silným banánovým aroma , velmi hutnou chutí a dobrou dýmovitostí. Je použitelný i k míchání nejen s tabáky ovocnými, ale třeba i s kokosem nebo vanilkou.

Citrón – Věrná tabáková verze tohoto ovoce. Má opravdu citrónovou chuť, za to u něho postrádám větší porci dýmu. Avšak po smíchání například s některým z jablek se tento nedostatek odstraní.

Mandarinka – Příchuť, která je neobyčejně svěží a chuťově plná. Dá se pokuřovat samostatně a pokud jde o míchání, tak já osobně jsem jí přijatelného partnera do dvojice zatím nenašel.

Pomeranč – Poslední zástupce citrusového ovoce v tomto článku. Má podobné vlastnosti jako mandarinka, jen je trochu více dýmovitý. Zajímavé zjištění bylo, že se dobře snáší ve dvojici s mátou.

Mango – Zajímavý tabák svěže nasládlé chuti se značnou porcí dýmu. Doporučuji pokuřovat samostatně, protože po smíchání se většinou jeho chuť velice často ztrácí.

Světlý ovocný mix  - Na jeho krabičce ze dozvíme, že zahrnuje smíchané příchutě ananasu, banánů, jablka, meruněk a jahod. Jeho chuť je sice různorodá, ale řekl bych, že nikoho moc nenadchne.

Tmavý ovocný mix  - Zde je náplní příchutě více druhů ovoce, které se povětšinou vyskytuje v tropických oblastech. Jeho chuť je hutná a aroma silné. Je to samo o sobě směs, takže míchání by zde ztrácelo smysl.

Broskev – Velice oblíbený tabák pro svoje pryskyřicové aroma a hustý dým. Míchání s jinými tabáky  zde možné je, ale samotný je daleko lepší.

Jahoda  - Jemná chuť, sladký ovocný nádech a dobrá snášenlivost s s tabáky v různých směsích. Toto jsou tři vlastnosti, kvůli kterým je jahoda oblíbena hlavně mezi ženami.

Dvojité jablko – Tak tohle je velice kontroverzní tabák. Někteří ho milují a jiní nenávidí. Má velice silnou až dá se říci palčivou chuť a vyprodukuje velké množství dýmu. Ve směsích je nenahraditelný. Zkusili jste už dvojité jablko s mátou?

Višeň  - Velice preferovaná příchuť s jedinečným svěžím nádechem. Je to velice univerzální tabák, který svou vytříbeností nabízí řadu možností k míchání, ale pravý tabákový gurmán si ho rád vychutnává samotný.

Sladký meloun – Další oblíbenec kuřáků vodních dýmek. Má velice hustý dým k tomu hutnou melounovou chuť a je velmi vhodný k vytváření různých směsí.

Tropicana – Jediný ovocný zástupce nejnovější Nakhla edice. Z nápisů a obrázků na krabičce se nedozvíme nic konkrétního o jeho obsahu, a proto nám musí postačit tento tajemný název a naše představivost. Je chuťově srovnatelný s tmavým ovocným mixem. Tudíž pravděpodobně obsahuje příchutě různého tropického ovoce.

Žijeme na začátku třetího tisíciletí. Vodní dýmka je známa již několik stovek let. Základní princip vodní dýmky zůstal stejný – dýmka pracuje pomocí podtlaku, který vzniká v nádobě (váze). Výrobci vodních dýmek a tabáků vynalézají nové možnosti a prostředky, jak zdokonalit a zkvalitnit kouření různých tabáků. Jedním z prvků je tzv. medová molasa. Pojďme se podívat, co se za tímto pojmem skrývá.

Klasický tabák je složen ze 30% tabáku a 70% molasy. Tabák je nakládán do speciální látky, jejíchž součástí je i med pro zachování vlhké konzistence. Černý tabák je 100% tabákem, který se namáčí v medu (např. datlovém). Medová melasa vyfocená na obrázku pochází z Belgie. Byla vytvořena jako přísada pro právě kouření tabák. Její dvě základní vlastnosti jsou ty, že medová molasa zvýší dobu kouření vodní dýmky a zvýrazní chuť právě kouřeného tabáku. Lidé, kteří mají s tímto zkušenosti, uvádějí, že melasa dokáže zvýšit výdrž bez jakýchkoliv známek odlišně chutě až o 50%. Prohloubení chutě je spíše individuální záležitost v závislosti na právě kouřeném tabáku. Medová melasa znatelně zhutní dým a zesílí vodní dýmku. I slabý tabák (višeň) může být pro znalce kouřící vodní dýmku několik let pravým prožitkem.

Při používání se musíte řídit jistými pravidly. Korunku naplňte obvyklým způsobem akorát s tím rozdílem, že necháte mezi alobalem a tabákem minimálně 3mm místa. Následně vezmete lahvičku medové molasy a rovnoměrně pokapete tabák v korunce. Lahvička medové mosaly má rysku po straně a výrobci je určena pro 10 vykouřených dýmek. Ovšem praxe je úplně jiná. Stačí použít pouze 1/3 množství udávané výrobcem a výsledky jsou úplně stejné. Pokud byste dali přesně odměrku určenou výrobcem, tak Vám medová melasa začne protékat dírami v korunce a začne stékat po dýmce na tácek, což jistě nechcete.

Pokud s medovou melasou nemáte žádné zkušenosti, tak doporučuji medovou melasu zakoupit a vyzkoušet. Věřím, že melasa Vám dokáže poskytnout jiný rozměr při pohledu na vodní dýmku.

V tomto seriálu bych Vám rád řekl pár tipů a triků, které si můžete dovolit s vodní dýmkou pro zkvalitnění kouření.

Do vázy vodní dýmky patří standardně voda, přes kterou se běžně kouří. My ovšem půjdeme trošku dále a zkusíme do vázy nalít něco trošku jiného – petrolej. Dělám si legraci, petrolej tam doopravdy nelejte! Pojďme se tedy podívat, co do vázy můžeme doopravdy nalít.

Pokud kouříte například pomerančový tabák, tak je velice vhodné do vázy nalít pomerančový džus, který je ovšem potřeba zředit se studenou vodou cca 1:1. Kouř, který se filtruje před pomerančový džus ve váze, „nasákne“ ještě více ovocné chuti právě z pomerančového džusu.

Jestli jste milovníci Coca-Coly, tak při kouření Coca-Colového tabáku můžete do vázy nalít Colu. Colu s vodou neřeďte v žádném případě. Po dokouření ovšem Colu z vázy ihned vylejte! Cola Cola by se neměla dostat na těsnění od vodní dýmky. Cola je známa svými magickými účinky a může gumové těsnění poškodit. Nedávno jsem četl článek na internetu, že se Coca Cola Company přiznala, že přes 20 let myjí motory svých firemním aut právě Coca Colou.

Na internetu se doporučuje dát do vázy vodní dýmky mlíko pro zahuštění dýmu. Bohužel dým hustější není. Navíc mlíko při potahovaní z dýmky začíná šíleně pěnit a pokud by se dostalo náhodou do Vaší vodou nevyplachovací hadice, tak by ji to mohlo nenávratně poškodit. Proto s umístěním mlíka do Vaší vodní dýmky důkladně zvažte.

V jiných článcích na internetu se můžete dočíst, že přidáním kousků ovoce do korunky k tabáků můžete povznést chuť do jiné úrovně. Toto ovšem není pravda. Pokud byste si připravili například banánovou dýmku z banánového tabáku, tak přidáním kousků banánů do korunky zničíte chuť celé připravené dýmky. Klasický banánový plod nevyrostl, aby přesně při tolika a tolika stupních uvolňoval banánovou chuť. To je uzpůsobeno až v továrně, kde se tabák vyrábí za pomocí jistých speciálních látek a dovolím si i říci umělých ochucovadel. Proto v žádném případě pod alobal k tabáku nepřidávejte žádné ovoce. Dýmka by chutnala od začátku velice spáleně, divně a navíc by měla velice slabý kouř, který jistě není ve Vašem zájmu.

Naopak je velice dobré dát při kouření nějakého ovocného tabáku do vody plátky citronu. Dým, který je už zchlazený, dokáže zachytit na svůj popílek kyselou chuť citronu a dopravit Vám ji až do Vašich úst. Pokud nemáte citron, tak můžete použít malé množství kyseliny citrónové. Nejenže Vám dýmka bude chutnat, ale po dokouření budete mít i vypláchnutou vázu od usazenin, kterou odstraní kyselina citrónová, běžně používaná v každé domácnosti při úklidu.

Další tip není ani tak tip, ale spíše bezpečnostní rada. Vaši vodní dýmku nikdy neumisťujte během kouření na stůl. Vodní dýmka by se mohla převrhnout a někoho popálit. Korunka nesmí být nikdy výše než je Váš nos (toto neplatí pro XXL dýmky stojící na zemi, které mají daleko vetší stabilitu a větší „poloměr padaní“).

Poslední radou v tomto mini seriálu je, že až Vám někdo bude doporučovat, abyste dali tělo vodní dýmky na chvíli do ledničky, že dým z ní následně bude chladnější, tak to nedělejte. Může se poškodit technologická úprava plechu, ze kterého je vodní dýmky vyrobena a plech (popř. kov) může začít rezavět. Pokud jsem teď někoho zklamal, že si myslel, že dýmky nereznou, tak bohužel. Výroba se provádí v Egyptě a vždy se najde časem místo na Vaší dýmce, kde se objeví první známky stáří. Toto ovšem neplatí pro mosazné vodní dýmky. Mosaznou vodní dýmku si časem odnese „zelený vodník“.

Pokud je řeč o míchání více než jednoho druhu tabáku, musíme si uvědomit, že v přípravě dýmky se jedná o další disciplínu, kterou si je třeba dokonale osvojit. Výsledky mohou být často nežádoucí, protože se tabáky míchají většinou metodou „pokus – omyl“.  A právě z důvodu usnadnění této věci milovníkům vodních dýmek vznikl tento článek.

Každý, kdo lne k vodním dýmkám, jistě zažil tu neblahou věc, kdy má delší dobu oblíbený druh tabáku, ale toho se po chvíli zákonitě přesytí. A protože by nerad úplně měnil příchuť a přesto by chtěl zkusit něco nového, tak zkouší ke své oblíbené příchuti přimíchat nějakou jinou, která by tu předešlou trochu pozměnila a hlavně oživila.

Základem tajemství míchání dvou druhů tabáků je pravděpodobně uvědomit si skutečnost, který z tabáků je více aromatický. Ku příkladu když máme meruňkový a skořicový tabák. Člověk nemusí být žádný znalec, aby již z názvu pochopil, že skořice bude velmi aromatická (jedná se dokonce o jeden z nejaromatičtějších tabáků vůbec) a meruňka má zase svoji příjemnou vůni a ovocnou svěžest. Tudíž do korunky dýmky připravíme směs, kde bude zcela převažovat meruňka a skořice tam dáme opatrně pár kousků tabáku.

Existují však dvě možnosti jak tabák do korunky smíchat. U předešlé dvojice bych zvolil možnost, kdy si oba druhy tabáku nasbíráme do dlaně a přiklopíme ji druhou rukou. Takto nám provizorně vznikne prostor, ve kterém se po chvilce protřepávání tabák promísí a následně ho konečně můžeme vložit do korunky.

Druhý způsob spočívá ve vkládání tabáku do korunky postupně tak, jak ho chceme při kouření dýmky cítit. Tento způsob si popíšeme u dvojice dvojité jablko – višeň. Tyto dva tabáky mají podobné vlastnosti, takže je můžeme bez obav míchat v poměru 1:1. Do korunky vložíme nejdříve višňový tabák a poté  tabák dvojité jablko (může to být i naopak, záleží jen na vás). V tuto chvíli nic nemísíme ani neprotřepáváme, stačí už pouze alobal, uhlíky – a můžeme začít. V korunce vodní dýmky se tabák vypaluje od vrchu a přesně takový bude mít dýmka průběh chutí. Protože jsme navrch korunky dali dvojité jablko, tak ho ucítíme v první polovině pokuřování dýmky. Poté bude následovat okamžik, kdy je dvojité jablko vypáleno a chuť volně přechází na višeň, kterou jsme vložili naspod korunky.

Při míchání bych však použití více jak tří příchutí nedoporučoval, protože by vám takto připravená dýmka mohl chutnat poněkud zvláštně, chuti byste nemohli přijít na jméno a o rozpoznání jednotlivých použitých tabáků ani nemluvě. Na druhou stranu je pravda, že při míchání se fantazii meze nekladou a kdo nic nezkusí, ten nic nezíská.

Rád bych ještě závěrem připomenul některé z oblíbených a osvědčených dvojic nebo  vhodných ke společnému smíchání:

• dvojité jablko - máta TOP

• dvojité jablko - skořice

• dvojité jablko - višeň

• dvojité jablko - mandarinka

• sladký meloun - višeň

• banán - kokos

• máta - pomeranč

• dvojité jablko - jasmín

• káva - vanilka

Na českém trhu se začínají objevovat hadice, které jdou vypláchnout vodou. Takováto hadice má tu výhodu, že lze z ní vypláchnout chuť předchozího kouřeného tabáku.

Jistě každý z Vás zažil okamžik, kdy při kouření cítil v dýmce chuť předchozího tabáku. To je způsobeno usazeninami, které zůstávají v hadici. 80% hadic na českém trhu nejsou vodou vyplachovacími a právě v hadicích dochází k nevyššímu nahromadění různých chutí, které vodní dýmkou a hadicí prošly. Tělo a váza vodní dýmky lze bez problému propláchnout, ale co mám dělat, když mám hadici a není vodou vyplachovací? A jak vlastně poznám vodou vyplachovací hadici? Bohužel vodou vyplachovací hadici na první pohled nepoznáte. Hadici byste museli rozříznout a podívat se, jestli je uvnitř natažena speciální fólie, která dokáže odolat vodě. Informaci o vyplachovací hadici dostanete od svého dodavatele.

Pokud jste tedy tím šťastným a vodou vyplachovací hadici vlastníte, tak je potřeba také vědět, jak se o ní starat, jak ji vyplachovat a jak často ji vyplachovat.

Hadici není potřeba vyplachovat po každém kouření, pokud tedy nekouříte nikterak aromatické tabáky např. skořici, kapučíno, kávu… Káva je nejvíce aromatický tabák, který dokáže vodní dýmku zcela znehodnotit. Proto kouření samostatné kávy prosím zvažte. Káva je velice vhodná do různých kombinací např. s vanilkou, avšak ne pro samotné kouření. Příchuť kávy se Vám bude těžko dostávat z těla vodní dýmky a hlavně z hadice. Jestliže kouříte běžné tabáky např. sladký meloun, dvojité jablko, mátu, višeň…, tak vodou vyplachovací hadici stačí vypláchnout jednou cca za 5-7 kouření. Hadici je potřeba dát pod kohoutek s vodou a studenou vodou hadici propláchnout. Následně je potřeba ji pověsit na nějaké místo tak, aby hadice visela celá směrem dolů a druhý konec nebyl opřený o zem – musí z ní vytéci voda. Doporučuji hadici pověsit za konec, ze kterého se kouří. V opačném případě se nezbavít totiž 100% usazenin z hadice a právě následné kouření z hadice by mohlo být pro Vás šokem, jakmile byste objevili kousky čehosi černého ve Vašich ústech – namočený a schumlaný popel. Nikdy se nesmí stát, že hadici vypláchnete a začnete z ní okamžitě kouřit. Jemné kapky v hadici nachytají na sebe popílek, který obsahuje dým, popel se přilepí na vnitřní stěnu hadice, bude se postupně uvolňovat a z nezpříjemňovat Vám požitek z kouření.

Spousty dotazů dostávám také na životnost těchto hadic. Bohužel na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Při normálním kouření zhruba 2x do týdne by hadice měla vydržet alespoň 3-4 roky bez nějakých znatelných následků. Její životnost také záleží na obsluze, kvality vyplachování a kvality kouřeného tabáku. Mechanické poškozený vzniká pouze ke konci hadice, kde se guma napojuje na dřevo. Zde hadici příliš neohýbejte a při dokouření hadici nesmotávejte příliš silně. Doporučuji pouze jednou přehnout a položit na suché místo.

Na internetu koluje spousta návodů na přípravu vodní dýmky a každý z nich tvrdí úplně něco jiného. Tento návod byl tvořen lidmi, kteří se v oblasti vodních dýmek pohybují x let a je návodem hojně využívaným ve spoustě čajovnách, kde rozumí vodní dýmce a umějí ji připravovat.

Po přečtení tohoto článku jistě spousta z Vás zjistí, že vodní dýmku nedokáže obsluhovat tak, jak to právě vodní dýmka vyžaduje. Zde bych chtěl tedy nastínit postup, jak správně vodní dýmku připravit, sestavit a obsluhovat během kouření.

Mnohokrát děkuji za odbornou konzultaci mých kolegů ze Světa dýmek.cz, kteří mi pomohli ke zdokonalení tohoto článku.

1. Nejprve je potřeba vzít vázu od vodní dýmky, vázu důkladně vypláchnout studenou vodou. Jakmile je váza k vodní dýmce vypláchnutá, tak nyní ji můžete napustit vodou.

2. Správnou hladinu vody ve váze poznáte podle toho, že když zastrčíte tělo vodní dýmky do vázy, tak konec vodní dýmky musí být v rozmezí 3-4,5 cm ponořen ve vodě. Zde není rozhodující velikost vodní dýmky. Tento fakt platí pro každou vodní dýmku. Pokud Vám jde špatně tělo vodní dýmky zasunout do vázy, tak doporučuji gumové těsnění (popř. Tessa pásku) namočit vodou. Následně by neměl být problém zasunout tělo vodní dýmky do vázy.

3. Nyní vezměte Váš tácek a umístěte ho nahoru na vodní dýmku. Některé typy vodních dýmek mají tácek přímo přidělaný na těle vodní dýmky a nelze sundat. Takového řešení vodní dýmky se mi zdá dosti omezené, protože na tácek se pokládají uhlíky a tácek po dokouření vyžaduje opláchnutí pod kohoutkem vlažné vody.

4. Vezměte Vaši hadici a nasaďte na ni gumové těsnění určené pro hadici. Poznáte ho tak, že je menší na rozdíl od těsnění určeného pro korunku. Nyní zasuňte hadici do Vaši vodní dýmky. Tip: Zkuste místo gumového těsnění pro hadici a korunku vodní dýmky používat namočené proužky novin. Těsnící schopnosti Vaší vodní dýmky můžete zlepšit a tím i chod vodní dýmky.

5. V tomto okamžiku je vodní dýmka postavena.

6. Příprava korunky: Zde nastává nejdůležitější fáze z celého postupu přípravy a obsluhy vodní dýmky. Vezměte korunku od vodní dýmky a položte si ji na místo, kde se nemůže převrhnout. Nyní rozbalte tabák, který chcete dát do korunky a jednotlivé kousky tabáku roztrhejte na kousky menší. Jakmile budete mít tyto menší kousky, tak je vezměte do jedné ruky a stejným postupem jako když solíte polévku, udělejte to samé s tabákem nad korunkou. Tabák napadá do korunky a jedině tímto způsobem si budete moci být jistí, že korunka nebude ucpaná. Tabák se totiž nesmí do korunky mačkat, ale pouze jemně pokládat. Nikdy tabák nedávejte přes okraj korunky. Doporučuji tabák dát cca 2 mm pod okraj korunky. Tip: Zkuste korunku nasadit na dýmku a plnit ji přímo tam. Tácek Vám zachytí tabák, který Vám spadne během plnění a navíc korunka se nemá možnost se převrátit.

7. Vezměte alobal a jednou ho přehněte. Tím dostanete dvojitou vrstvu, která se natáhne na korunku. Alobal musí být důkladně napnutý. Vezměte špendlík a udělejte zhruba 100-150 dírek. Pokud použijete jehlu, tak dírek je potřeba zhruba 2x tolik (cca 150-250). Pokud byste dělali příliš velké díry, tak během kouření Vám bude do korunky padat popel z uhlíků a znehodnocovat tabák. Poznámka autora: Na internetu kolují návody pro přípravu korunky, kde se dočtete, že dírek špendlíkem stačí cca 10-15. Takovou věc prosím ignorujte, pokud ji budete někde číst. 10 dírek nestačí pro správný chod vodní dýmky.

8. Poslední věc, kterou byste měli udělat, je okraj z alobalu okolo korunky. Utrhněte proužek z alobalu dlouhý cca 15-20 cm a přehněte ho na velikost zhruba 7 cm.  Udělejte „ohrádku“ okolo korunky - zhruba 1,5 cm bude okraj korunky. To Vám zaručí, že nedojde ke spadnutí uhlíku během kouření a navíc vrstva alobalu působí jako tepelná izolace a akumuluje teplo nad korunkou. Tím i menší uhlík dokáže vyvinout takovou teplotu, aby dokázal tabák zapálit.

9. Nyní vezměte vetší gumové těsnění (popř. namočený proužek novin) a nasaďte ho nahoru na dýmku. Následně umístěte i korunku na vodní dýmku. V tomto okamžiku je vodní dýmka připravená. Nyní je potřeba rozehřát uhlíky.

Uhlíkům se věnuje celá kapitola a nerad bych zde opakoval něco, co zde již je řečeno. Informaci u uhlíkách naleznete zde.

Zde chci pouze uvést na pravou míru počet uhlíků na korunce během kouření. Spousta lidí si zapálí jeden samozápalný uhlík a kouří s ním 2 hodiny. Jiní zase si na vodní dýmku „naloží“ 5 uhlíků a diví se, že vodní dýmka chutná nějak jinak po pěti minutách.

Pokud se rozhodnete použít samozápalné uhlíky, tak je potřeba zjistit jak velkou máte korunku a uhlíky. Samozápalné uhlí mívá průměr od 30 mm do 40 mm. Pokud používáte korunku s průměrem cca 55 mm (střední korunka), tak stačí jeden uhlík o velikosti cca 33-37 mm, který umístíte doprostřed korunky vypuklou stranou nahoru. Pokud používáte korunku menší, tak zde je potřeba použít také jeden uhlík. Jestliže ale vlastníte korunku s průměrem 70 mm a více, tak je dobré zapálit na začátku dva uhlíky. Jeden z nich dáte ke straně a druhý opřete o ohyb alobalu, který jste vytvořili v bodě 8. Tím se bude tabák v korunce pálit zhruba rovnoměrně a zhruba po 15 minutách kouření uhlíky odhoří a vejdou se do korunky oba naplocho. Zde avšak dbejte zvýšené opatrnosti, protože pokud je dýmka pořád silná a dýmovitá, tak položením druhého uhlíku celou plochou na alobal můžete tabák připálit a znehodnotit tím celou připravenou korunku.

Jestliže používáme klasické grilovaní brikety, tak je potřeba uhlíky rozehřát až do červena. Nesmějí být na uhlíku černé tečky, které signalizují, že uhlík ještě není hotový. Černé tečky obsahují ještě látky, které znehodnocují chuťové tabák. Tyto látky se musí z uhlíku vypálit. Na středně velkou korunku je dobré dát cca ¾ jednoho uhlíku. Jinými slovy uhlík rozčtvrtíte např. šroubovákem na 4 stejné díly a tři umístíte na korunku. Uhlíky se nejprve dávají co nejblíže ke kraji a postupem kouření a dohořívání tabáků a uhlíků blíže do středu.

Pokud vlastníte uhlíky kokosové, tak zde musíte dbát zvýšené opatrnosti, protože uhlíky mají daleko vyšší výhřevnost než klasické brikety. Zde doporučuji pro správný chod dýmky udělat tři menší uhlíky zhruba o velikosti 0,8 cm a umístit je také do trojúhelníku na vodní dýmku. Uhlíky vydrží daleko déle než klasické brikety a proto je dobré zhruba po 20 minutách uhlíky na alobalu přemístit na místo, kde ještě nebyly, aby docházelo k rovnoměrnému pálení tabáku.

Žijeme v době, kdy ekonomika hýbe celým světem. Nové objevy vyžadují časem jisté obměny a vylepšení pro lepší prodejnost. Podobná věc nastala i u vodních dýmek, kde nestačila k vodní dýmce pouze jedna hadice, ale výrobci některé vodní dýmky obdařili i druhou (i více) hadicí. Pojďme se podívat na rozdíl mezi jednohadicovou vodní dýmkou a dvouhadicovou. V článku se nebudu zabývat 3 a více hadicovými dýmkami.

Jednohadicová vodní dýmka má dvě vývody. Jeden vývod slouží přímo na hadici, druhý vývod obsahuje kuličku a ventilek. Dvouhadicová dýmka nemá pojistný ventil, ale má místo toho vývod na další hadici. Jinými slovy je dýmka uzpůsobená pro dva kuřáky, kteří mohou kouřit najednou. Během kouření se avšak musíte řídit jistými fyzikálními pravidly.

Aby bylo možné natáhnout do plic nějaký dým, tak je potřeba, aby ve váze vodní dýmky vznikal podtlak. Tento podtlak ve váze nasává vzduch přes korunku (přes tabák) a dovolí Vám vdechnout dým. Pokud vlastníte dvouhadicovou vodní dýmku, tak je potřeba, aby i Váš kolega tahal do plic s Vámi, nebo aby prstem ucpal koncovku na hadici. Tím Vám bude dovoleno potahat z vodní dýmky, protože zde již je prostor pro vznik podtlaku. Jinými slovy pokud tahá pouze jeden, tak druhý musí mít otvor na konci hadice ucpaný. Pokud tahají oba najednou, tak je potřeba dbát zvýšené opatrnosti a netahat moc zprudka, aby se tabák v korunce nepřipálil silnými nádechy.

K dvouhadicové vodní dýmce je dobré mít i gumový špunt, který slouží jako zástrčka při kouření jednoho uživatele. Pokud z dvouhadicové vodní dýmky kouříte sám a používáte gumový špunt, tak při vyfouknutí přebytečného dýmu z vázy je potřeba tento špunt uvolnit a následně zase zasunout do vývodu na hadici. U jednohadicových vodních dýmek je tento problém vyřešen právě přetlakovým ventilkem.

Nějaké dvouhadicové modely mají již speciální nástavce, které obsahují kuličky v nástavcích pro vznik předtlaku, pokud jeden z uživatelů právě nekouří. Při kouření se kulička zvedne silou tahu a dovolí vnikání kouře do plic. Jakmile uživatel přestane kouřit, kulička zapadne a ucpe ventil. Jedná se o pohodlné kouření, které nijak neomezuje ostatní přísedící u vodní dýmky. Bohužel zkušenosti ukazují, že i tento geniální nápad má své mouchy. Občas se totiž může stát, že kulička se zasekne v nástavci a je potřeba následně ventilek odšroubovat a kuličku povolit.

Záverem bych chtěl říci, že správní uživatelé vodních dýmek by neměli kouřit v obou hadic najednou kvůli vysokému přepalování tabáku. Dvouhadicové vodní dýmky umožňují snadnou manipulaci, protože se nemusí předávat hadice nadále…

Jedním z nejčastějších problémů kuřáků vodních dýmek je typ používaného uhlí. Začátkem by bylo dobré popsat základní rozdělení společně s jejich klady a zápory. 

Klasické lisované brikety z dřevěného uhlí jsou volně k dostání téměř v každém větším obchodě nebo supermarketu a objevují se také v prodeji na benzínových stanicích. Je to především díky tomu, že tyto brikety jsou primárně požívány zejména při grilování. Na druhou stranu brikety, které vám bezvadně poslouží na vaší zahrádce při opékání masa, nemusí těchto kvalit dosahovat při pokuřování vodní dýmky. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se vám může stát i to, že po dokonalém rozžhavení brikety se dychtivě usadíte u dýmky a po několika krátkých chvílích marného bublání zjistíte, že briketa již vůbec nehřeje a je dokonce možno se jí dotýkat bez jakékoliv újmy na zdraví! V prodeji totiž existuje nepřeberné množství druhů briket, které nám výrobci nabízejí v různých velikostech, množstvích, tvarech, barvách pytlů a také za různé ceny. Je proto dobré zjistit si, který druh briket je vhodný do dýmky. Tuto informaci se dozvíte například v čajovnách, kde mají s dýmkami letité zkušenosti, a nebo v některých internetových obchodech jsou přímo k zakoupení. Způsobů rozehřívání briket je více, avšak záleží to hlavně na místě, kde se právě s dýmkou nacházíte. Pokud jste například na již zmíněném grilování, tak není žádný problém nechat si uhlík rozžhavit v grilu nebo v ohništi, což proběhne díky velkému žáru během několika málo vteřin. Ovšem když se nacházíte v uzavřeném bytě – nastane menší problém. Rozehřívání briket na plynovém sporáku je sice spolehlivý způsob, ale zápach z pálícího uhlí není většinou žádoucí i přesto, že postupně zmizí. Toto se dá řešit například rozpalováním briket na balkoně nebo na terase s použitím turistického vařiče. 

Dalším nezanedbatelným druhem uhlí je tzv. samozapalovací uhlí. Prodává se v menších ruličkách po několika kusech a má tvar jakési velké tablety. Jeho výhoda spočívá v tom, že nám k rozehřátí stačí třeba sirky a nebo zapalovač. Podržíme ho pod uhlíkem, který za chvíli začne jiskřit a prskat než úplně celý prohoří a je připraven k použití. I když je tento typ vyráběn pouze pro potřebu kuřáků vodních dýmek, tak ne vždy budeme spokojeni. Rychlost a snadnost zapálení je zde někdy vykoupena kvalitou chuti. Uhlíkové tablety obsahují chemické látky (zejména síru), které urychlují hoření. Bohužel některé tyto látky poté nehezkým způsobem „promlouvají“ do chuti použitého tabáku. Je zvykem po nějaké chvíli pokuřování korunku dýmky sundat a kvůli promísení tabáku proklepat. Při tomto úkonu se pochopitelně musí sundat uhlí na tácek dýmky - a zde právě dochází k částečnému, v horším případě i k úplnému, rozdrobení tablety. Tyto dvě výše popsané negativní vlastnosti se ale neprojevují u samozapalovacích uhlíků od všech výrobců. U některých typu se objevují obě nevýhody, u jiných zase ani jedna z nich. Naopak výhody jsou téměř každému jasné, a proto je zmíním pouze heslovitě: rychlé a snadné zapálení, menší zápach, možnost pokuřování dýmky téměř kdekoliv, vcelku dobrá cena a některé typy dosahují podobných kvalit jakými se pyšní lisované brikety. 

Alternativu představují na tuzemském trhu nové kokosové brikety, které mají tvar jakési kostky. Musím říct, že s tímto uhlím mám jen a jen dobré zkušenosti. Určitě vás na začátku překvapí, že toto uhlí se vůbec nedrobí a celkem dobře drží tvar. Při rozpalovaní v uzavřených prostorech nezanechává žádný nežádoucí zápach, má vynikající výhřevnost a shoří celé beze zbytků. Ještě bych rád závěrem podotkl, že byste se slovem „kokosové“ neměli dát odradit. Toto uhlí je možno používat k jakýmkoliv příchutím tabáků bez obav, že byste cítili něco, co by vám připomínalo kokos. 

Tarbuš je velice šikovná věcička, když se s ní umí dobře zacházet. Tarbuš je vyroben celý z plechu (někdy mají i plastové držáky), aby odolal vysokému žáru. Jeho praktické využití není moc dobře mezi lidmi známo. Asi hlavním aspektem, pro který byl tarbuš vynalezen, je uchovat vyšší teplo v okolí korunky během kouření. Velikým pomocníkem je také při kouření venku za větrného počasí. Při položení tarbuše na tácek chrání i uhlíky položené právě na tácku a tím uchovává jejich kvalitu při kouření venku. Vítr do nich nefouká a uhlíky tím pádem rychle nedohořívají.

Při kouření v místnosti a dostatečné zásobě nových zapálených uhlíků není potřeba tarbuš používat. Jeho nevýhoda spočívá v tom, že pokud používáte velkou korunku, která pojme cca 15 gramů tabáku a více, tak se korunka pod tarbušem během kouření extrémně zahřívá a vysušuje vlhký tabák, který se ještě nestačil spálit kouřením.

Spousty dotazů směřují také nato, jak velký tarbuš k dýmce zvolit. Popravdě řečeno je úplne jedno, jestli máte malou vodní dýmku a na ní tarbuš určený pro vodní dýmku velkou. Hlavní je, aby tarbuš dosedl na tácek a dělal závětří korunce.

Poslední důležitou vlastností je jistě i ta, že pokud dojde během kouření k převržení vodní dýmky, tak je tu jistá šance, že uhlík(y) v korunce zůstanou právě v tarbuši a nedojde k popálení, nebo ke zničení majetku.

V tomto článku bych zde rád uvedl na pravou míru rozdíl mezi vodní dýmkou malou a velkou a napravil zvěsti, které panují o malých vodních dýmkách. Lidé a kamarádi se mě pořád ptají, které dýmky jsou nejlepší a kterou bych jim mohl doporučit. Osobně si myslím, že odpovědět na tuto otázku není jednoduché.

Malé vodní dýmky mají oproti dýmkách velkých několik pozitivních vlastností. Vynikají velice nízkou pořizovací cenou a jsou velice skladné. Bohužel kouření z malé vodní dýmky nedosahuje takových kvalit jako kouření z vodní dýmky velké. Váza malé vodní dýmky pojme málo vody a nedokáže teplý dým tolik ochladit. Dýmka se během kouření rapidně zahřívá a neumožňuje takový prožitek z kouření. Naopak pokud potřebujete jet někam na cesty, tak právě malá vodní dýmka dovolí snadnou a pohodlnou přepravu nejen Vás.

Malé vodní dýmky jsou určeny také převážně pro začátečníky, kteří s vodní dýmkou začínají. Na této velikosti se alespoň naučí pořádně vodní dýmku obsluhovat a připravovat. Každý člověk sám pozná, kdy je potřeba rozšířit sortiment a zakoupit větší vodní dýmku pro lepší požitek z kouření.

Abych uklidnil čtenáře, kteří vlastní malou vodní dýmku, tak bych chtěl závěrem říci, že pokud se správně připraví korunka pro vodní dýmku a zvolí se vhodné uhlíky a tabák, tak pokouření z malé vodní dýmky může být stejně lahodné jako pokouření z dýmky velké.